Geniální vedec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a spolecnost Rossum´s Universal Robots zacne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvedcují jako mimorádne levná, nenárocná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotu postupne nahrazují všechnu lidskou práci - a spolecnost R.U.R. získává jejich vzrustajícím odbytem miliardy. „Clovek je vlastne prežitek“, ríká prednosta výzkumného oddelení na výrobu Robotu. Lidé, odsouzeni k necinnosti a zahálce, zpohodlneli a stali se zbytecnými. Celé lidstvo rychle upadá, prestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové deti. Roboti vedou války a nakonec se vzbourí proti svým pánum - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtejí si od lidí nechat poroucet. Domin - reditel R.U.R. má svou velkou a možno ríci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést cloveka, aby se nemusel zabývat pozemskými vecmi, ale duchovnem a umením. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k prírode i ostatním lidem útocný a dobyvatelský. Chce ovládat svet a vnutit mu, treba i násilím, svou vlastní pravdu. Capek však Domina zcela nezavrhuje, vždyt pokusit se vytvorit nový svet, jako zázrakem vše zmenit - není v tom neco provokujícího a vzrušujícího? Není odvekou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané? Alquist - (Alkyoné byla podle bájí královna, promenená po smrti se svým manželem v lednácky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný cas) - nemá duveru k velkým myšlenkám a projektum, které by mohly rázem zmenit celý svet. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklícený jde klidne pracovat jako radový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Neduveruje tem, kterí berou lidský život jako pouhý prostredek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Capek napsal: „Duležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ješte duležitejší je, aby prítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorne naslouchá hlasu vecí a života, který všichni prechází bez povšimnutí. Helena - je ve svém cítení k lidem podobná Alquistovi. Je ztelesnením ženského, citového a laskavého prístupu k lidem i Robotum. Hájí práva Robotu, nechápe, proc se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova. Autora nezajímá až tak prevratný technický objev (i když ten je dumyslne a verohodne motivován), ale spíše jeho spolecenské a lidské dusledky. Myslím si, že Karlu Capkovi nešlo o Roboty, ale o pomer cloveka ke svetu a predevším o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice prineslo obrovský pokrok ve vede a v technice, úplnou samozrejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, spolecnost je v mnohém dál, ale snad si pritom ani neuvedomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, ruznotvárnost, cinorodost, vlastní iniciativa, bezprostrední vztah k prírode a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní prírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptácku, než hucení motoru, i když i to má pro nekteré své kouzlo. Clovek by se nemel stát na technice a ruzných vymoženostech závislý, i když to vetšina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, cemu se ríká lidské srdce a lidský cit, mužeme se stát otroky svých vlastních výtvoru.